Cassidy's Story - 1. díl - Útěk

5. května 2011 v 18:09 | (Nam)Eless |  Cassidy's Story

Takže je tu první díl mého nového komixu (spíš příběh s obrázky ;) ). Je dělaný v sims 3. Doufám, že se vám bude líbit.


Cassidy je holka - jen pro jistotu..., Dočetla jsem se totiž, že je to jméno jak holčičí, tak i klučičí. Já si původně myslela, že jen holčičí :)
Komix v celém článku...

Ahoj, jmenuji se Cassidy a tohle je můj příběh…
Jako každý den jsem se vracela ze školy, dnes s malým zpožděním. Hned jak jsem vstoupila do dveří, jsem ho uviděla. Né, opravdu jsem nebyla překvapená, protože sedí každý den na stejném místě.
"Dobrý den," pozdravila jsem slušně svého nevlastního otce.
"Nazdar, kde ses courala? Máš tu spoustu práce," oznamoval mi otec.
"Zdržela jsem ve škole, pomáhala jsem kamarádce s…"
"Tvé výmluvy mě nezajímají. Kde je můj oběd?" Ptal se.
"Byla jsem ve škole, oběd jsem udělat nestihla, omlouvám se," mumlala jsem.
"Když nedostanu najíst tady, tak půjdu jinam," pronesl.
"Jak chceš," zašeptala jsem. Naštěstí mě neslyšel.
"Odcházím. Až se vrátím, čekám, že tu bude uklizeno a večeře na stole!" rozkázal a odešel se do svého pokoje převléct.
Já zašla do svého pokoje a svlékla jsem si tam bundu. Slyšela jsem klapnutí vchodových dveří a vrátila jsem se do kuchyně.
'Stěžuje si, že nedostal najíst, ale podle toho jak to tu vypadá, toho snědl dost,' pomyslela jsem si. Nedalo se nic dělat, musela jsem se pustit do úklidu.
Než uklidím, řeknu vám něco o sobě:
Mé celé jméno je Cassidy Green. Je mi 19 let. Můj otec zemřel, když mi bylo 5. Dlouho jsme žili sami jen s mamkou. Poté se mamka zamilovala do chlápka jménem Paul. Bylo mi asi 12. Paul se přestěhoval k nám. Nedlouho poté byla svatba a já získala nového otce. Pak to s námi šlo z kopce. Paula vyhodili z práce - kvůli alkoholu. Pil čím dál víc a nepracoval. Postupně jsme utratili vše, co jsme měli a byli jsme nuceni stěhovat se tam, kde to bylo nejlevnější. Mamka stále věřila, že ji Paul miluje a tak mu to trpěla. Ale já mu to nevěřila. Na mě byl zlý, ale před mamkou se přetvařoval.
Když mamka před pár měsíci umřela, všechno se ještě víc zkazilo. Paul je stále namol a jeho chování ke mně je čím dál horší. Začínám se ho bát.
Nyní bydlíme ve staré chatrči a sotva máme na jídlo.
'Jak tu mohl za půl dne udělat tolik nepořádku? A navíc skoro snědl všechno jídlo, prase,' nadávala jsem na Paula v duchu.
Jelikož se venku stmívalo, musela jsem začít dělat večeři. Nikdy jsem si nemohla být jistá, v kolik Paul dorazí z hospody.
A tak z toho co zbylo, jsem rychle něco splácala. Uši jsem měla nastražené, abych slyšela, až se bude vracet.
Připravila jsem vše na stůl. Jakmile se venku ozvalo dupání, rozlila jsem jídlo do misek a usedla ke stolu. Nezbývalo nic jiného než čekat.
Dveře se rozlétly a ve mně hrklo. Do místnosti se přiřítil Paul a bez pozdravu spustil:
"Máš štěstí, že je tu uklizeno!"
"Udělal jsem vše, jak jsi řekl," řekla jsem a pokusila se o úsměv, "pojď si sednout a najíst se, určitě máš hlad."
Ne, že bych si opravdu myslela, že má hlad, vzhledem k tomu, že nic nedělá si jídlo ani nezaslouží. Snažila jsem se být milá, abych ho nerozčílila.
Nakonec se posadil a pustil se do jídla. Když si nabral první lžíci, zvedla jsem svou a také jsem začala jíst.
"Sehnal jsem ti práci," ozval se po chvíli.
"Jakou?"
"Kámoš mi říkal, že tě viděl a líbila ses mu. Má pro tebe práci. Zítra dopoledne se u něj máš stavit," odpověděl mi.
"Ale zítra ráno musím přece do školy," namítla jsem.
"Už žádný ulejvání ve škole, makat budeš a živit rodinu!"
"Jakou rodinu? My nejsme žádná rodina, ty se můžeš živit sám!"
"Tohle není diskuze, se školou končíš a půjdeš pracovat," rozkázal a jedl dál.
Nechtěla jsem ho rozzuřit ještě víc a tak jsem nic neříkala. Už tak jsem řekla až moc. Brigádu bych brala, alespoň bych nemusela být doma. Nechci odejít ze školy a vydělávat, aby se on mohl válet a pít.
Mé tiché přemýšlení bylo přerušeno, když z ničeho nic Paul udeřil pěstmi do stolu. Lekla jsem se, až jsem nadskočila.
"Tenhle hnus nehodlám jíst," vykřikl. Podívala jsem se to jeho misky - byla skoro prázdná. Takže si jen vymýšlel, kdyby mu nechutnalo, tak by to nejedl vůbec.
"Dobře odnesu to," řekla jsem, vstala a vzala misku do ruky.
"Polož to zpátky!" křikl znovu a já rychle poslechla.


"Už tě mám plné zuby," křičel na mě.
"Vždyť jsem nic neudělala," zakňučela jsem.
"Zítra začneš pracovat u Grega a bude klid."
"Počkat u Grega? Grega Toningse?" Zeptala jsem se vyděšeně.
"Ano u něj, bude mi za tebe slušně platit."
"Vždyť on natáčí porno, ne? To snad nemyslíš vážně?! U něj nikdy pracovat nebudu. Slyšíš, Paule? Nikdy!" Pištěla jsem na něj vysokým hláskem. Nemohla jsem uvěřit, co se tu děje.
Najednou Paul zvedl ruku.
"Prosím ne!" Stihla jsem ještě vykřiknout, než jsem ucítila jeho ruku na obličeji. Pod silou té rány jsem upadla na podlahu. Rozbrečela jsem se a utekla do svého pokoje.
Zabouchla jsem za sebou dveře a zamkla je. Bála jsem se, že půjde za mnou. V zoufalství jsem si sedla ke stolu a slzy mi tekly proudem. Brečela jsem dlouho. Asi třikrát za sebou se ozvalo bušení na mé dveře a pak byl klid. Slyšela jsem klapnutí dveří odvedle - Paul zalezl do svého pokoje…
Přemýšlela jsem, co dál. Uvědomila jsem si, že tohle byl vrchol. Nemůžu tu zůstat, ale kam mám jít? Co budu dělat?
Nemám, už žádné příbuzné, nikdo, ke komu bych mohla jít. Stejně budu radši bydlet pod mostem, než tady, uvědomila jsem si. A tak jsem se rozhodla…
Odemkla jsem potichu dveře a plížila se kuchyní.
Potichu jsem přešla, ke skříni, která se bohužel nacházela přímo vedle dveří do Paulova pokoje. Naštěstí se zpoza dveří ozývalo hlasité chrápání.
Co nejopatrněji jsem otevřela skříň a vytáhla z ní stan. Ano, stan. Jak jsem už řekla, radši budu bydlet pod mostem, než tady, tak si můžu pod tím mostem postavit alespoň stan, ne?
Potichu jsem skříň zase zavřela a šla zpátky do pokoje.
Sbalila jsem vše, co se mi zdálo důležité. Vzhledem k tomu, že jsem skoro nic nevlastnila, toho nebylo moc. Vzala jsem všechny své peníze a těch bylo zoufale málo.
Oblékla jsem se teple. Byl podzim. I když u nás nebývají zimy se sněhem i tak tu bývá velmi chladno. Ještě jsem se ohlédla, zda mám vše. Zdálo se, že ano, tak jsem po špičkách prošla kuchyní a obývákem a ocitla jsem se před domem. Jakmile jsem byla venku, rozeběhla jsem se.
Utíkala jsem, co nejrychleji jsem uměla a jak mi to tašky dovolovaly. Ani jednou jsem se neohlédla. I když mě běh vyčerpával, cítila jsem obrovskou úlevu…


Pokračování příště...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 teamgraphics teamgraphics | Web | 6. května 2011 v 13:50 | Reagovat

ahoj jen jsem ti chtěla připomenout že že máš už jen  dnešek a sobotu na udělání reklamy do VGS

2 Lady Cath-er-ine Lady Cath-er-ine | Web | 7. května 2011 v 13:05 | Reagovat

Ahoj, gratulujem ti, postúpila si do 3. kola SONC :-) Veľa šťastia v novom kole.

A je to skvelé, fakt super nápad, teším sa na pokračovanie :-)

3 Dave Dave | Web | 8. května 2011 v 14:35 | Reagovat

Nic proti Stmívání, ale takle to spojit s The Sims 3 je fakt Trapárna. :-(
A ještě do toho videa dát parodyi!!! O_O  Ale co, každý má svůj názor. :-)

4 Limej Limej | Web | 8. května 2011 v 19:22 | Reagovat

Moc pekne, zaujalo ma to a som zvedava co sa jej dalej stane a ci ju bue Paul prenasledovat :) drzim jej palce. Mas moc pekne fotky a putavo pises :)

5 DomiQe DomiQe | Web | 14. května 2011 v 16:06 | Reagovat

[3]: A co? Ty asi nevíš co je to dobrá práce, a právě toto je ono!

6 (Nam)Eless (Nam)Eless | Web | 14. května 2011 v 16:24 | Reagovat

[5]: Mám pocit, že nevíš o co šlo :) S Davem to byla menší neshoda v diskuzi u videa, který zveřejnil na svém blogu. Holt každý máme jiný názor ;-)

7 Miracle Miracle | Web | 24. května 2011 v 9:07 | Reagovat

Wow! Takové příběhy mám hodně ráda, rozhodně to budu číst. Lituju Cass, tohle si nezaslouží žádná a Paula bych nejraději uškrtila, i když nemám tak silné ruce na to, abych dokázala stlačit ten jeho mohutný krk. Dobrá práce. Jak fotky, tak psaní :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama